Moc se omlouvám, ale slíbenou kapitolovku Šance nebo Trest přidám až časem, než se tak stane, mám tu něco jiného... taká slátanina...:D
Byl pátek večer, což znamená schůzi Aka-bandy v hlavní místnosti. Pein přišel s tím, že v rámci snižování nákladů sloučí pokoje.
"Takže, Sasori s Deidarou, Itachi s Kisamem, Kakuzu s Hidanem, Tobi se Zetsuem a já s Konan a Aiko."
"A to už si se naprosto zbláznil? Já s vámi na pokoji být nehodlám!!" křikla na svého otce Aiko.
"Nebuď drzá..."
"Nejsem drzá." odsekla okamžitě.
"Peine, podle mě by naněma mít pokoj s námi." vložila se do toho Konan.
"Aiko už je téměř dospělá, už to není malá holčička. Nemůžeš po 17ti leté holce chtít, aby měla pokoj s tátou." Pein se zamyslel.
"Fajn," ustoupil nakonec.
" Aiko bude na pokoji s .... Hidanem a Kakuzu s Tobim a Zetsuem. A nechci slyšet žádné připomínky." pronesl směrem ke trojici, která se už nadechovala k protestům.
"Mohla bych si alespoň nechat svůj pokoj?"
"To už si vyřiďte spolu." s tím odešel.
"Páni, takhle jsem tě dluho neviděl, kde je ta Aiko, kterou nic nerozhází?" zeptal se Deidara.
"Sedí svázaná ve sklepě." zavtipkovala.
"A co se týká tebe," otočila se na Hidana.
" já se nevzdám svého pokoje, takže se stěhuješ, jasné?"
Hidan kývl, do jeho pokoje by Aiko asi dobrovolně nevstoupila a odporovat jí v takové náladě, by bylo více než nebezpečné. Jakmile Aiko odešla, ozvalo se:
"Dopadl si z nás nejlíp, víš o tom?" Hidan se podíval na opodál stojícího Sasoriho
"Aiko si žije ve skutečném pohodlí."
"Pohodlí?" nechápal Hidan.
"Jo, Pein dá své dcerušce, na co si vspomene. Klidně bych se vsadil, že kdyby si řekla o jednorožce, jede ho hledat." poznamenal Deidei a přítomní propukli v hlasitý smích.
Hidan chtěl zaklepat, ale...
"Je otevřeno, Hidane" Ani ho to moc nepřekvapilo, že ho poznala. Vzal za kliku a vešel. Hidanovi málem vypadly oči z důlků. Ten obrovský rozdíl od jeho starého pokoje. On do těď spal na něčem, čemu se při dobré vůli, dalo říkat postel, skříň, která držela pohromadě jen silou vůle a malý stolek u okna, přes které ani nešlo vidět a ona... Její pokoj byl mnohem větší než joho. Stěny byly světle šedé a na jedné byly rudé, navzájem se překrývající kruhy. Naproti dveři stála obrovská kovová postel, na kterté by se v klidu vyspali dva lidé, s červeným povlečením a mnoha polštáři. Vedle postele byl noční stolek a na stěně vyselo zrcadlo v kovovém rámu, na kterém se houpal přívěšek se znakem Jashina. Z druhé strany postele na sebe poutalo pozornost dost velké okno = hlavní zdroj světla v místnosti, s dlouhou záclonou a karmínovým závěsem. Od okna, ajkoby se místnost zrcadlově odrážela. Kovová postel se stejnám povlečením, noční stolek, akorát na stěně místo zrcadla visel obraz červeného draka. Oproti postelím byly skříně. Aiko seděla na své postely. 'Když Hidan dlouho nic neříkal, trochu ho popohnala:
"Jestli se ti můj pokoj líbí, nemusíš ho obdivovat ve dveřích."
Hidan se probral z dočasného transu, vešel a zavřel za sebou.
"Takže takhle si žiješ? Asi bych si měl s Peinem promluvit."
"Proč?"
"Já jen, že jsem byl rád, že mi to tam dole nepdá na hlavu a ty si tu zatím žiješ v takovém pohodlí."
Aiko se rozhlédla kolem sebe a jen pokrčila rameny.
"No co už? Teď už tu přece bydlíš taky."
Hidan si začal vybalovat a skládat věci do skříně. Po nějaké době si všiml přívěšku Jashina houpajícího se na Aičině zrcadle. "Ty jsi Jashinista?"
Aiko odlepila oči od rozečtené knihy a podívala se na místo, kam se Hidan koukal.
"Co..? aha tohle. Jo tak nějak."
"Proč si mi to neřekla?" Aiko se na chvíli zamyslela.
"A co by se změnilo?"
"Nevím možná všechno... Ví to někdo?"
"Sasori a Konan,jelikož ta to kryje před tátou."
"To jako, že to neví ani Pein?"
Zakroutila záporně hlavou.
"A ani se to nedoví, jasné" pohled, kterým Hidana počasovala, nebyl vůbec pěkný.
"'No jo, no jo ,jasné.."
Ozvalo se klepání, do pokoje nakoukla modrá hlava.
"Volá vás Pein. Máte jít k němu do kanclu." oznámil jim Kisame a zase zmizel.