Takže je tu první díl slíbené kapitolovky. Je to o něco později, než jsem čekala. Snad se zalíbí.
Zaměřila jsem se jen na dva "nově vzniklé" týmy. Je to jen taková ochutnávka...:D

"Za tohle Peina zabiju. Jemu už úplně přeskočilo." mumlal si blonďáček, když procházel dlouhou tmavou chodbou ke svému novému pokoji.
"Kampak, Deidaro? Snad ti taky nezměnil tým.."
Střetl se s Itachim, též mířícím k novému bydlišti.
"Jo. Pein už musel naprosto zešílet. Kohopak ti přiřadil?" Uchiha sklopil oči.
"Ani se neptej."
"No tak, jen se pochub. Kdo je to?"
"Itachi-sempai!! Itachi-sempai!!"
"Je to Tobi." povzdechl si a Deidara propukl v hlasitý smích.
"Takže, ty si nakonec skončil hůř než já."
"Ha ha velmi vtipné. A koho si vyfasoval ty?"
"Jashinistu"
"Vidíš, to není tak strašné, třeba se i dožiješ rána.." zacukali Uchihovi koutky
"Nevtipkuj, nejde ti to."
"Tak se měj. Uvidíme se zítra, možná."usmál se Itachi.
Dei jeho poznámku přešel bez povšimnutí . Pak už se rozešli, kažký svou cestou.
Došel před předem určené dveře.
Alespoň mi mohl nechat můj pokoj.
Z hluboka se nadech, jelikož nevěděl, co od pokoje toho maniaka čekat a vešel, s klepáním se neobtěžoval, proč taky? Teď už je to přece i jeho pokoj. Ale když vešel neviděl vůbec nic a to ho trochu znervóznilo. Rychle nahmatal vipínač a rozsvítil. Téměř okamžitě upoutaly jeho pozornost krvavé obrazce na zdech i podlaze.
Maniak pomyslel si Dei.
"Takže mi nakonec přidělil umělce, no to je teda výhra."
"Drž hubu." prohodil Hidanovým směrem.
"Tobi? Mohl by si ze mě slízt? "
Itachi se snažil zůstat klidný. Pohár jeho trpělivosti už pomalu přetékal a to má Tobiho nastarosti, ani né 5 minut.
Jak to ten Deidara tak dlouho vydržel?
"Tobi je hodný kluk. Tobimu se líbí nový sempai." Culil se maskovaný.
"Pokud je Tobi skutečně hodný kluk a sleze. Bude se i Tobi líbit sempaiovi." Skusil na něj jít jinak.
Tobi opustil prostor Itachiho zad a začal poskakovat okolo.
"Sempai má rád Tobiho!" opakoval stále dokola.
Starší z bratrů Uchihů schoval hlavu do dlaní
"To mě fakt nenapadlo nic lepšího?" ptal se sám sebe šeptem.
Schylovalo se k večeru. Dei trávil celý den někde v trapu a do pokoje se vrátil až za tmy. A to jediné, na co myslel, byla horká sprcha a pohodlná postel.
"Kde jsi byl? Celej den jsem tě neviděl."
"Co je ti do toho? Nemusím se ti zpovídat." Dei zaplul do koupelny...
Vylezl ze sprchy a začal se schánět po osušce, když v tom mu ale došla nepřijemná skutečnost.
"Je v pokoji."