V Peinově kanclu:
"Mám pro vás misi."
"Počkej! Pro nás? Já nechodím na misi s partnerem."
"Teď už jo."
"Ale já plním mise s Kakuzem." Tentokrát se ozval Hidan."
"Změna je život. K věci, jde o infiltraci. Dostanete se do Konohy a ověříte mi pár věcí. Tady jsou podrobnosti, vyrazte co nejdřív." Hidan si od Peina přavzal papíry a oba se vrátili do pokoje, připravit se na misi.
Cestou do Konohy ani jeden nepromluvil, až nedaleko vesnice se Aiko ozvala: "Podívej se, co tu máme vlastně dělat."
Hidan povytáhl obočí.
"Však Pein říkal, co máme dělat."
"Já ho nikdy moc neposlouchám.." Hidan teda vytýhl papíry a začal je pročítat, najednou se zarazil.
"Co to, kurva, je?!"
"Co je?"
"Přísahám, že až se vrátím, tak ho zabiju!"
"Proč, co je tam napsané?" Hidan podal Aiko papíry a o kousek ustoupil.
Tohle nedopadne dobře. Pomyslel si, jakmile se výraz v očích jeho partnerky změnil.
"To snad nemyslí vážně!! Co jsem provedla?"
"Laskavě se uklidni. Ani já nejsem nadšenej. Ale mohli jsme dopadnout i hůř."
"Máš pravdu, asi bychom se měli přeměnit. Zabít ho můžeme potom."
Hidan uzal, že teď nemají moc na výběr a oba se přeměnili.
Procházeli Konohou a hledali hotel, ve kterém jim Pein zařídil ubytování.
"Pokud vím, bydlela si tu celkem dlouho, jakto že nemožeš najít jeden blbej hotel?"
"Drž hubu. Od doby, kdy jsem tu byla naposled se toho hodně zmenilo."
Jejich rozhovor zaslechla třetí osoba.
"Promiňte, hledáte něco?"
Oba se otočili a jejich zrak spočinul na skupince lidí. Otázku položil vysoký šedovlasý muž s maskou přes obličej a čelenkou listové, jenž mu zakrývala jedno oko. Po jeho boku stál velice atraktivní, černovlasý kluk s nic neříkajícím výrazem a očima barvy temnoty. Hidanovi až moc připomínaly ty Aičiny , ten kluk sám byl až moc podobný Itachimu. Oči bez známky jakéhokoli citu a tak chladné, jako noc, jejíž barvu nesou. Blíže k dvojici postával kluk s rozcuchanými blonďatými vlasy a očima, jako letní obloha. Z druhé strany šedovlasého muže se krčila růžovláska a své zelené oči upírala na Hidana. V tohle chvíli na vysokého černovláska se zelenýma očima. Jakmile jim došlo, že před nimi stojí lidé, kterých se týká velká část jejich mise, vyměnili si pohledy, které jakoby říkaly: Vidíš to co já?
"Vlastně ano, nevíte, kde bychom našli hotel Amelia?"
"Čistě náhodou ano. Pojďte za ními, jinak tohle je Sarura, Naruto a Sasuke a já jsem Kakashi." mile se usmál, ikdyž to nešlo vidět.
Tak tohle je Sasuke? Itachiho malej bráška? Pomyslel si Hidan.
To ti nedošlo hned? ozval se v jeho hlavě dívčí hlas.
Co to? podovil se Hidan a rozhlédl se.
Když spatřil škodolibý úsměv na Aičině tváři, pochopil.
Co mi lezeš do hlavy? Vyštěkl na Aiko v duchu.
Jen tak.
"Smím se zeptat, proč jste zavítali do naší vesnice?" zeptal se Sasuke, kterému byli
ti dva podezřelí.
"Vlastně tu jsme na svatební cestě." Řekl Hidan a chytil Aiko kolem
pasu. Tu to trochu zaskočilo, ale nenechala na sobě nic znát a do široka se usmála.
"Tak to vám gratuluji. Ať se vám tady líbí… My už budeme muset. Mějte se."
" Vy taky a děkujeme." Otočili se a vešli do hotelu.
Vešli do svého pokoje Hidan se už chtěl přeměnit do své podoby, ale Aiko, která si to mířila do koupelny, se o něj, jakoby omylem otřela.
Při tomhle letmém doteku Hidanovi potichu oznámila: "Sleduje nás…"
Hidan pochopil a plácl ji po zadku…
"Oj…!" Vyjekla a trošičku, jakoby laškovně, mu pohrozila, myslela to ale zcela
vážně.
Ten se na ni zatvářil jako neviňátko. Aiko protočila oči v sloup a zavřela se v
koupelně. Hidan se zatím rozvalil na manželské posteli a dal si ruce za hlavu. Díval se
do stropu a přemýšlel o všem co ho v tu chvíli napadlo,
jeho myšlenky, se ale neustále stáčely k jeho společnici..
Není taková, jak jsem si o ní myslel. Vždy jsem si myslel, že je to namyšlený a rozmazlený spratek,
který si myslí, že může všechno, ale není... Je jiná.. z jistého úhlu pohledu a za jistých
okolností umí být i milá. A je to jashinista.
Moc hezký jasinista... Ty její dlouhé černé vlasy a hluboké oči. Ty ladné křivky…
Proboha na co to myslím? Vždyť je to ještě dítě, ale už dlouho ne. Prober se Hidane!
Okřikl se v duchu. Po namáhavém přemýšlení usnul. Když se do pokoje vrátila Aiko, už
klidně oddychoval, rozvalený přes celou postel.
Je tak roztomilý, když spí... Počkat,
cože? Od kdy mi Hidan připadá roztomilý? Musela jsem dostat úpal... zatřásla hlavou a
přistoupila k posteli.
Pokusila se ho přimět k tomu aby se trochu posunul. A jelikož je
jistý Sasuke Uchiha ještě stále sledoval, nasadila o něco jemnější tón a oslovení než
původně plánovala.
"Miláčku…" oslovila ho jemně a trochu s ním zatřásla.
"Nobu zlato,
posuň se trochu." Hidan se trochu probral
"Ai.." užuž ji chtěl oslovit jejím jménem, v čas se ale zarazil.
"Eriko..." posunul se o kousek a znovu usnul. Aiko si lehla na místo, které ji udělal a po chvíli taky usnula.
"Tak co, Sasuke? Necháme už toho? Vidíš je, není na nich nic podezřelého. Pojďme už domů.." přemlouval Sasukeho Naruto.
Jako první se probudil Hidan. A to první, co viděl, byla andělská tvářička jeho
"novomanželky". Položil svou hlavu zpět na polštář a sledoval klidnou spící tvář,
kterou zdobil mírný úsměv. I když to tak docela nebyla ona, vypadala mile.
Takhle uvolněnou tvář nemívala moc často, její kamenný výraz a v očích zlo, a
obrovský smutek byly její každodenní maskou. Hidan se přeměnil do své podoby, což
probudilo Aiko, která vedle sebe zaregistrovala pohyb chakry. Ten nepatrný úsměv z
její tváře zmizel a z pod jejích víček vykoukl pár zelených očí.
"Dobré ráno." Aiko se rozespalým pohledem podívala na sedícího Hidana.
"Přeměnil ses? Ale co.."
"Už tu není" Nenechal ji domluvit.
"To je fajn." Přeměnila se i ona a s ospalým výrazem zabořila hlavu hluboko do polštáře.
"Mám to brát tak, že ještě stávat nehodláš?"
"Jo" zahuhlala do polštáře. Hidan pozdvihl obočí.
"A co mise?" ptal se dál, ne že by mu na jejím splnění, nějak záleželo.
"Počká.." dostalo se mu tlumené odpovědi.
Hidan viděl, že ať řekne cokoli Aiko bude ještě spát, tak vstal a zamířil do koupelny.
Byla tak roztomilá… s tím ospalým
kukučem a rozcuchanými vlasy.Vypadala tak nevině. Rozhodně bych do ní neřekl, že je členka
Akatsuki…
Opřel se o umyvadlo a tiše pronesl: "Jashine… Zase na ni myslím, co se to se mnou děje?"
podíval se do zrcadla. Nějakou chvíli na sebe jen tak koukal než…
"Co tady tak dlouho děláš?"
Ve dveřích, opřená o futra s rukama zkříženýma na prsou a kamenným výrazem stalá Aiko.
"Přemýšlím.." odpověděl tiše.
"Stalo se něco?" zeptala se, její hlas byl podtržený starostí.
"Ne," povzdechl si "Nic se nestalo." Hidan měl pocit, jakoby lhal sám sobě. Odtrhl
pohled od zrcadla a vyšel z koupelny. Aiko ho ale zastavila. Chytla ho za rukáv a otočila
směrem k sobě.
"Řekni mi pravdu." Dívala se do jeho očí.
"Co se stalo, Hidane?" Pronesla starostlivým hlasem.
Odkdy se o mě tak stará? Pomyslel si Hidan
Odkdy se o něj tak starám? Pom0y0slela si Aiko.
Raději jeho ruku pustila a uhla pohledem.
"Fajn tak mi to neříkej.." Otočila se a mířila do koupelny. Zavřela za sebou dveře a zachytila svůj odraz v zrcadle.
"To mě viděl takhle? Vypadám jako strašidlo." Rozhlédla se po koupelně…
"Kam jsem dala ten hřeben?" chvíli ještě hledala a nakonec zavolala na Hidana:
"Hidane?!"
"No?"
"Neviděl si můj hřeben?!" Hidan seděl na posteli a rozhlédl se okolo.
"A kde by měl být?" zavolal ke koupelně
"Někde tam bude. Koukni se po něm."
Hidan neochotně vstal a začal hledat hřeben. Zbývalo jen jediné místo, kde by mohl být - taška Aiko. Ostýchavě přešel k zavazadlu své společnice, rozepnul zip a hleďme hřeben.
"Mám ho!"
"Tak mi ho přines!" Hidan se ušklíbnul
"A kouzelné slůvko?" Aiko to zarazilo a chvilku jí trvalo než si ujasnila, co po ní vlastně chce..
"To jako, že tě mám poprosit?" vykoukla z po za dveří rozcuchaná hlava.
Hidan tam jen tak stál v ruce hřeben a kýval souhlasně hlavou.
"Chci i poděkovat.." Aiko na něj zůstala zírat, jakoby spadl z jahody. Tohle po ní ještě nikdo nechtěl, ani Pein ne. Jediní, kdo od ní tyhle slova, kdy slyšeli, byli Konan a Sasori.
"Copak zaskočil jsem tě?" zasmál se Hidan.
Aiko zavřela oči a skrze zatnuté zuby řekla: "Prosím, mohl by si mi podat ten hřeben?"
"Promiň, asi jsem se přeslechl. Mohla by si to zopakovat?"
"Podal by si mi ten hřeben, prosím?" na Aiko bylo znát, že se jí to neříká zrovna snadno.Hidan tedy Aiko podal její
hřeben a chtěl jí připomenout, že má ještě poděkovat, když v tom mu v těsné blízkosti jeho
ucha proletěl kunai a zabodl se do stěny.
"Tohle se nikdo nedozví, jasné? Jinak tě zabiju a věř mi, že já si najdu způsob, jak to udělat." S tím se zavřela do koupelny.
"Jen počkej… tohle ti vrátím." mumlala si Aiko, při česání vlasů.