Když tak stála a dívala se do zrcadla, s pro ni tak typickým účesem, její obraz jí
najednou připadal tak nějak nudný… Dlouhé rozpuštěné černé vlasy, ofina zasahující do obličeje.
"Chtělo by to nějak oživit, ale jak to udělat." Stála tam a přemýšlela nad svým zevnějškem, když na to došla.
Opustila koupelnu, oblékla se, přeměnila a chtěla odejít
"Kam jdeš?" "Máme tu přece misi, ne? Tak se hni.
Měli bychom ji splnit, co nejdřív…" s tím odešla.
"Je na čase se sebou něco udělat.."
Sešli se v pokoji asi o třech.
"Ani si nesedej, jdeš se mnou."
"Co? Kam?" Hidan byl úplně mimo. Kam chce jít?
"Celý den chodíme po Konoze sami a to je až moc nápadné na to, že tu máme být na svatební cestě.
Navíc něco potřebuji. Takže pojď, jdeš se mnou koupit pár věcí.."
"Nakupovat?"
To myslí vážně?
"Jo, něco proti?"
Hidan chvíli zvažoval, jaké by pro něj mělo následky, kdyby řekl, že nikam nejde.
"Ne, nic proti."
"Fajn, tak co chceš koupit?" Aiko a Hidan, vlastně Eriko a Nobu , stáli na jedné konožské
ulici se spoustou obchodů.
"Tak se koukneme."
Z kapsy vytáhla papírek a začala číst: "Fajn, takže půjdeš a koupíš mi barvu na vlasy, tyrkysovou nebo azurovou, jinou ne. Já si mezitím koupím nějaké oblečení. Sejdeme se tady asi za půl hodiny, jo?"
Hidanovi to ale moc nesedělo.
"A neříkala si náhodou, že bychom měli někam jít spolu, a teď se máme rozdělit."
"Neboj, to není vše, zbytek už budeš vybírat se mnou. Ale jestli chceš, klidně se mnou pojď koupit oblečení, ale zabere to trochu více času."
"Tyrkysovou?"
"Dobře, mám pro tebe tu barvu, co si chtěla."
"Tak ukaž, jakou si vzal." Hidan jí podal tašku a Aiko vytáhla barvu.
"AAA to jsou naši novomanželé." uslyšeli za sebou pištivý dívčí hlas.
"Sakuro-san.. Co ty tady?"
"Ale jen tak na nákupech. A co to vidím, snad nechceš změnit barvu, Eriko?"
"Ne, to ne. Já jsem s červenou spokojená. Ta je pro mámu, jen mezi námi, začíná trošičku šedivět."
"Aha chápu." Náš pár se s Sakurou rozloučil a pokračoval v nákupech.
"Konan šediví, jo?" rýpnul
si Hidan. Aiko to nekomentovala.
"Co teď?"
"Do zlatnictví."
Zlatnictví, co tam chce dělat?
"A co.."
"Koupím si nový piercing." Odpověděla mu na nevyřčenou otázku.
"Aiko? Kolik máš piercingů?"
"Proč se ptáš?"
"No, Pein.."
"Aha, neboj tolik ne. Jen čtyři."
"Přejete si?"
"Ano, chtěla bych piercing do rtu."
"Tady tyhle jsou velmi oblíbené." Ukázala jí malou stříbrnou kuličku.
"Já bych, ale chtěla spíše kroužek nebo podkovu."
Prodavačka vrátila piercing na místo a na pult položila jiný.
"Něco takového? Je to titanový piercing." Aiko si ho prohlédla
" Ten je pěkný. Nobu, co na něj říkáš?" Hidan přešel k pultu a Aiko mu podala pierc.
Chvíli si ho prohlížel, pak ho přiložil Aiko ke rtu a zhodnotil:
"Ten by ti slušel."
"Máme tu ještě takový." Ukázala jim zatočený titanový pierc se dvěma kuličkami.
"Ten je perfektní. Kolik stojí?"
"520 + dvě náhradní kuličky a jedny se zirkonem."
"Vezmu si ho."
"Ještě něco?"
"Ještě jsem se chtěla zeptal, jestli máte i do jazyka."
"Máme tady několik sad, například tuhle.." položila před ni
malou krabičku.
" Je z chirurgické oceli ve stříbrném provedení, v sadě s pěti vyměnitelnými
kuličkami v černo-bílé barevné kombinaci, za 377 a nebo tuhle, jsou ocelové a bílým, modrým nebo růžovým zirkonem, ve tvaru kruhu, srdce a hvězdy, za 224." Aiko se na nabídnuté sady chvíli dívala, když se do toho vložil Hidan:
"Tak si vezmi obě." Aiko se na něj podívala, jestli to myslí
vážně, ale pak si řekla: Proč ne?
"Dobře, vezmu si obě, ale vezmu si jen ten bílý a modrý zirkon."
Prodavačka kývla a začala počítat konečnou cenu.
"Bude to 1 121" Aiko zaplatila a oba se vydali zpět do hotelu.
Jakmile se za nimi zavřely dveře, byli to zas oni.
"Nesnáším, když se musím smát na cizí lidi."
"Řekni mi Aiko, na co si kupovala ty věci?"
"Potřebuje změnu."
"Co?"
"Můj vzhled… a to co nejdřív." S tím se chovala v koupelně.
Podle mě jí to takhle sluší, nechápu, co chce měnit… Pomyslel si Hidan…
"Vypadá to dobře."zhodnotila svůj odraz Aiko.
Co na to asi řekne Hidan. Aiko si trochu poupravila čerstvě podbarvené vlasy a vyšla z koupelny.
"Tak, co ty na to?" zeptala se Hidana, sedícího na posteli. Hidan se zarazil, když ji viděl.
"Eeeh… To.. to je… Sluší… ti to." Vykoktal ze sebe.
"Díky…" zaculila se a otočila, aby ji viděl ze všech stran.
Měla na sobě krátké kraťásky, co si dnes koupila a upnuté triko, které ladilo s její novou barvou vlasů. Když se zastavila a viděla zaraženého Hidana, rozhodla se toho využít… Jsou v Listové už několik dní a Aiko si za ten čas přiznala, že ji Hidan přitahuje. Přistoupila k němu a naklonila se k jeho uchu.
"Líbím se ti?" zašeptala mu do ucha a následně ho skousla. Hidanovi se skrz rty prodral slabý sten.
Aiko se sama pro sebe pousmála, to ale ještě netušila, co Hidan udělá v příští chvíli. Znovu ho kousla. Hidan ji chytil za boky a než stačila zaregovat, ležela na posteli s Hidanovým obličejem až nebezpečně blízko tomu jejímu.
"Co to?" zeptala se šokovaně.
"Chci najít každičký piercing, který máš, chci zulíbat, každičkou část tvého dokonalého tělíčka a udělám to tak, že na to nikdy nezapoměneš.."
Aiko se pousmála a trochu si do něj rýpla: "To nedáš."
"Tak to se šeredně pleteš."
"No tak se předvěď" provokovala.
Hidan překonal mezeru mezi jejich rty a políbil ji, dravě a vášnivě. Aiko mu polibek opětovala. Hidan ji během polibku hladil od krku skoro až ke kotníkům a zase zpět. Po chvíli ukončil polibek a sjel jazykem k jejímu krku, zanechávajíc za sebou vlhkou cestičku...
Hidan padl do peřin vedle Aiko.
"Tak co? Dal jsem to?" Aiko pootočila hlavu jeho směrem.
"Dal... Na tohle... fakt nezapomenu." Hidan se ušklíbl a přitáhl si Aiko na hruď.
Pohlédli si do očí, Aiko se naklonila a věnovala mu polibek na nos. Bylo to roztomilé. Uvelebila se na Jashinistově hrudi a za krátko usnula. Hidan nezůstal vzhůru o moc dýl.