Pokráčko...
Warning - Yaoi
Prosím, berte to s nadhledem, jsem začátečník a tohle je moje první yaoi.
Podle mě to působí dost zmateně... A chvilkami mi to přijde naprosto... prostě je to divné.. XD A Itachi mi připadá, tak nějak hlupě... :D
Tak hurá do toho..
Vylezl ze sprchy a začal se schánět po osušce, když v tom mu ale došla nepřijemná skutečnost. "Je v pokoji." Deidara se zhozil. "Co teď? Jít tam a vzít sijí? Zavolat Hidana ať ji podá? Jasně ten se mi tak akorát vysměje" Deidara chvíli přemýšlel, co udělat a když už mu začínala být zima rozhodl se. "Tak do toho."
Dlouhovlasý muž seděl na okením parapetu a přemýšlel. Tobi někam zmizel,tak využil chvilky klidu. Přemýšlel o mnoha věcech. O svém životě. O životech lidí, které ukončil. O člověku, kterému tolik ublížil. Po tváři se mu skutálela slza, když se v myšlenkách dostal až ke svému bratrovi.. "Vy pláčete, Itachi - sempai?" uslyšel za sebou tichý hlásek. "Ne." odvětil prostě a hřbetem ruky setřel kapičku ze své tváře. "Proč jste smutný?" Itachi slez z parapetu a podíval se na osobu stojící za ním. "Nejsem smutný." Prošel kolem maskovaného a vydal se k posteli s umyslem spát. "Nemusíš si hrát na tvrďáka. Vím, že tě to trápí." Promluvil opět Tobi, když ho Uchiha míjel. Jeho hlas se ale změnil. Byl mnohem hlubší. "Tobi..?" Itachi se na něj podíval poněkud zmateně. "Co to máš s hlasem?" "Nic." zazněla krátká odpověď. "Co by s ním mělo být?" Otočil se k němu čelem. Maskovaný se díval do Itachiho očí. Začal přistupovat blíže k němu a Itachi instinktivně ustupoval dozadu. Do cesty dalšího ústupu se mu, ale postavila chladná stěna.Tobi dál pomalým krokem přistupoval k Itachimu. Zastavil se kousek od něj. Rukou se dotkl své masky a následně ji sundal. Itachi málem zapomněl dýchat a jeho srdce vynechalo pár úderů. Paprsky měsíčního svitu se odrážely od sametové pokožky a do tmy pokoje zazářil další pár krvavě rudých očí. "Sharingan.." vydechl překvapeně. "Copak, Itachi? Tohle si asi nečekal, že?" "Ne, tohle tady opravdu ne." přiznal Uchiha polohlasně a nespoštěl pohled z tváře ozářené měsíčním světlem. Itachi odělal krok blíže k "Tobimu".Zvedl svou ruku a váhavě se dotkl jeho odhalené tváře. "Řekni mi, Tobi. Proč schováváš tvář za tu příšernou masku?" Itachi byl zcela omámen krásou stvoření před sebou, i když byla v pokoji tma a jediný zdroj světla byl měsíční svit, viděl Itachi ostře řezané, aristokratické rysy obličeje jeho spolubydlícího, jeho plné rty a husté vlasy. To Tobi viděl celou Itachiho dokonalou tvář. Líbil se mu už dlouho a teď má možnost ho mít... Tobi se naklonil k Itachimu a jemně se otřel rty o ty jeho.Itachi vytřeštil oči. "Co si jako myslíš, že děláš?!"
"Fajn, jdu." Deidara se naposled nedechl, aby si dodal odvahy, než zcela nahý vešel do pokoje. Hidan hned stočil svůj pohled k otevírajícím se dveřím. Upnul na Deidaru pronikavý pohled a doslovaho hltal, každičkou část toho dokonalého těla před sebou. Blonďáček si jeho pohledu všiml a nebyl mu vůbec přijemný. Hidan ned jeho tělem skoro slintal, dlouhovlasý se raději rychlím krokem přešel k posteli, na které nechal ležet osušku. Obmotal si ji okolo pasu a z části tak zabránil Hidanovi v okukování. Toho to trochu zklamalo, ale i tak mu jeho kalhoty začínaly být těsné. A když si Dei oblékl kalhoty a triko na spaní, neubránil se nespokojenému zabručení. Modroočko už to nevydržel. "Proč na mě čumíš?!" zaptal se ho poněkud podrážděně. "Ještě mi to vyčítej. Ty jsi tu ten, kdo se tu promenáduje nahý." "Zapoměl jsem si ručník!" bránil se Dei. "Jasně. No tak si to už konečně přiznej, blondýnko, udělal si to schválně." Hidan vztal a přešel k Deidarovi. "O čem to, sakra, meleš!" rozkřikl se na něj Dei. Chtěl pokračovat, ale Hidan měl jiné plány a Deidarovi rty uvěznil v dravém polobku. Plenil blonďákova ústa jazykem, prozkoumával každičký kousek. Deidarovi se to, ale nelíbilo a kousl ho do jazyku. "Kurvat." "Co to jako mělo bejt? Ti ruplo v bedně?" Hidan polk krev z rozkousnutého jazyku. "Tohle tě přijde draho..." Hidan chytnul Deie za ruku a švihl s ním o jeho postel. Dei se při tvrdém dopadu bouhl do hlavy. "Au.." zabávat se tím se teď, ale nehodlal, měl trochu jiný problém. Hidan si na něj obkročmo sedl, chytil jeho ruce jednou svou a znemožnil mu tak, jakkoliv se bránit. "Okamžitě mě pust, ty kreténe!!" křičel Dei a snažil se vymanit z jeho sevření, ikdyž měl Hidan větší sílu, nepřestával sebou házet. K ničemu to, ale nebylo. Jashinista se přisál k umělcově krku, sál a zanechal tam namodralý flíček. Deidara se nepřestával bránit. Než se nadál serval z něj všechno oblečení a nenasitně ho políbil. "Bude se ti to líbit.." zašeptal mu vzrušeně do ucha a rukou zklouzl až k jeho klínu. Jakmile ucítil dotek na intimníh místech, vyděsil se, ale součesně ho při Hidanově dotyku zachvátila vlna vzrušení. Hidan naprosto hltal nahé tělo pod sebou. Uchopil deidarův úd a začal ho masírovat. Po chvilce se deiova chlouba majestátn tyčila do výšin. Hidan se pro sebe pousmál. Dei se rozhodně neměl, za co stydět. Hidan ho přestal uspokojovat rukou a z blonďáčkových úst se přesunul o něco níže.
"To, po čem tak dlouho toužím." zašeptal Tobi vzrušeně. A znovu Itachiho políbil. Ten musel uznat, že mu to není zrovna proti srsti a do polibku se taky, i když poněkud váhavě, zapojil. Rychle se ale rozkoukal, chytil druhého muže za vlasy a polibek prohloubil.Jedny rty se odtrhly od druhách, aby popadly dech. Toté se rty vyššího z mužů přesunuly na štíhlý krk, neodolal a přisál se k jeho bělostné kůži. Na jemné pokožce Uchihova krku zanechal znamení, znamení toho, že je jen jeho. Itachi zvedl mužovu hlavu a znovu ho dravě políbil. Zatlačil na Tobiho hrudník a nasměroval ho k posteli. Žduchl do něj a tím ho donutil, aby se posadil a sám si mu sedl na klín. Tobi zahákl prsty za lem Itachiho trika a pomalu ho sundal. Kochal se pohledem na to nádherné tělo. Tak dlouho toužil po tom, se ho dotýkat a teď konečně mohl. "Sakra, ty seš kus.." Prostě Tobi, co na srdci, to na jazyku. Itachi se jen usmál. Na jindy zamračeném obličeji nyní tkvěl načisto dokonalý úsměv. Tobi začal dlaněmi mapovat tělo svého společníka.
Slibuji, že další kapitola bude ještě do vánoc. S přidáváním povídek to už skutečně hodně vázne, pokusím se napravit:D
Koukej máknout na pokračování je to super