
Do ticha zapadlých Tokiských uleček se ozval výstřel. Po chvíli další a další. V jedné uličce stáli nad třemi mrtvolami dva muži se zbraněmi v ruce.
"Cha... Dlužit šéfovi se nevyplácí." ušklíbl se muž s rudými vlasy svázanými do culíku.
"Raději bychom měli zmizet. Tu střelbu musel někdo slyšet." řekl s klidem druhý a otočil se k odchodu.
Nasedli do opodál stojícího auta a stratili se ve spleti temných uliček.
"Už mě to nebaví.." řekl po chvíli jízdy Hisagi.
"O čem to mluvíš?" podíval se na něj nechápavě Renji.
"Dělat za něj špinavou práci." objasnil.
"Podle mě je to zábava." odporoval mu jeho společník.
"Taky mi to tak připadalo, jen mě to už omrzelo. Proč si ty neplatiče prostě nezavolá na kobereče a nezastřelí sám?" Ruduvlaasý se zamyslel.
"No, když tak o tom mluvíš, něco na tom je, rozhodně bychom potom neryskovali kryminál..."
" Možná by si s ním mohl promluvit."
"Co?! Proč já?" začal se rozčilovat Abarai.
"Protože jsi jediný koho poslouchá."
To je pravda, šéf lidi spíše ignoruje..
"Fajn, tak já to zkusím.." ustoupil nakonec.
Do sídla rodiny svého šéfa dorazili do 5 minut. Vyšli do druhého patra a zamířili k pracovně pána domu. Zaklepali a čekali na vyzvání. "Dále" ozval se z poza dveří melodický hlas.
Vešli do prostorné místnosti, zařízené velmi drahým nábytkem. Uprostřed za psacím stolem seděl velice pohledný černovlasý muž - hlava Tokijské mafie.
"Proběhlo vše bez potíží?" zeptal se aniž by zvedl hlavu.
"Ano." dostalo se mu dvojhasné odpovědi.
"Dobrá, můžete jít." Hisagi se otočil a odešel.
V pracovně zavládlo ticho, dokud Renji nepřešlápl a podlaha pod jeho nohou nezapraskala. Černovlasý zvedl hlavu od rezečteného dokumentu. Pohodlně se opřel o opěradlo svého křesla a podíval se na Renjiho.
"Copak?"
"Něco bych pořeboval."
"Hm, a co by si chtěl?"
"No... já..." nevěděl jak mu to nějak taktně naznačitl.
"Pojď sem." vyzval ho.
Renji uposlechl a přešel až k jeho židli.
"Posaď se." Renji se na něj obročmo posadil.
"No tak, co jsi to po mě chtěl?" objal ho kolem pasu a přitáhl si ho ještě o trochu blíže ke svému tělu.
"Já bych na tebe měl takovou malou prosbu." naznači prsta malou a zakřenil se na něj.
Muž ho pohledem vybídl, aby pokračoval.
"Můžu mít otázku?"
Kývnutí.
"Jak moc mě máš rád?"
Renji skutečně nevědl, co říct, tak to skusil trochu oklikou. Černovlásek pozvedl obočí. Proč se mě ptá zrovna na tohle? Každopádně s odpovědí moc dlouho neotálel.
"Rád? A jak si přišel na to, že tě mám rád?" zeptal se a na jeho tváři se objevil mírný úsměv.
Renjiho to zaskočilo. Něco takového nečekal.
"Ty... mě nemáš rád?" řekl smutně.
"Ne..." odvětil a trochu zakroutil hlavu.
"Já tě miluju, hlupáčku." úsmál se a políbil Renjiho, na kterém byla znát značná úleva.
"A, jak moc?" zeptal se znovu.
Pořád s mě na to bude ptát?
"Co chceš slyšet, Renji?"
"No, třeba... čeho by si byl schopný aby si mi dokázal, že mě skutečně miluješ?"
"Všeho..." zašeptal mu do ucha a zkousl ušní lalůček.
Renji slastně vzdychl.
"Byakuyo..." trochu ho od sebe odstrčil, aby ho mohl políbit.
Dlouze a vášnivě. Byakuyovi neposedné ručky putovaly po jeho těle, od ramenou až k bokům a zase zpět. Ani Renji nezůstával pozadu, pomalu zažínal rozepínat knoflíčky Kuchikovi košile.
"Cože, si to po mě vlastně chtěl?" zaptal se Byakuya, když se od sebe odtáhli.
"Chtěl jsem tě.... ach..." Zlomil se mu hlas, když se Kuchiki přisál k jeho krku.
"Po - poprosit... o... ach... Mohl by si toho na.. chvíli nechat?" odstrčil ho od sebe.
"Chtěl bych to doříct." upozornil ho.
Byakuya ho chtěl znovu políbit, rudovlásek se zapřel o jeho hruď a tak mu v pokusu zabránil. Mafián si jen povzdechl a znovu se pohodlně opřel.
"Tak mluv.." vyzval ho.
Renji objal Byakuyu kolem krku a nasadil roztomilý kukuč.
"Nemohl by si malinko omezit nájemný vraždy?" díval se mu do očí a prstem přejížděl po hrudi.
Byakuya pozvedl obočí. Omezit vraždy?
"Pokud by platili včes, byli by ještě naživu.." konstatoval.
Renji uraženě nafoukl tváře.
"Říkal si, že by si byl pro mě schopen všeho... A já chci aby si se krotil s nájemnými vraždami." řekl Renji nekompromisně.
Z jeho hlasu bylo poznat, že odpor je nepřípustný. Byakuya se zamyslel.
"Tak dobrá, je-li to přání mého zlatíčka, tak tedy dobře. Omezím vraždy.. pro tebe." vyhvěl mu a přitáhl si ho za zátalek pro další sladký polibek.
"Ale něco za to budu chtít.." znovu spojil jejich rty.
Renji mu polibek oplácel. Zajel rukou do černých vlasů a druho pod jeho tmavou košily, kterou předtím už stihl rozepnout. Byakuya ho napodobil. Odpojili se, aby nabrali do plic tolik potřebný kyslík. Byakuya se znovu přisál k odhalenému krku svého milence. Přejíděl po něm jazykem, občas zkousnul a poraněné místo ošetřil polibkem. Renji si dal ruku před ústa, aby stišil svůj hlasitý sten. Byakuya ho chytil za zápěstí a ruku dal pryč.
"Nedělej to, chci to slyšet." zašeptal vzrušeně.
Sundal mu košily a z jeho krku se začal přesouvat níž.
"Ale, co... když nás někdo...uslyší?"
"Nikdo tu už není." odpověděl mu Byakuya, odkudsi od jeho hrudi.
Líbal každičký kousek kůže, na který dosáhl. Renji si pohrával s dlouhými černými vlasy. Hlasitě vzdychal jméno svého milence. Byakuya zajel rukama k zipu Renjiho kalhot, rozepnul je a zajel dovnitř. Z úst rudovlasého se vadral hlasitý sten, když se Kuchiki přes spodní prádlo dotkl jeho přirození. Hladil jej, dráždil přes bílou látku.
"Byakuyo.. dost." zastavil ho ve chvíli, když chtěl rukou zajet pod něj.
Odsunul jeho ruku a slezl z jeho klína. Klekl si před něj na kolena a jal se rozepínat svému šéfikovi kalhoty. Byakuya ho pozoroval, než se trochu posunul v křesle, aby měl Renji lepší přístup a nechal ho, ať si dělá, co chce. Renji si snadno poradil s přeskou jeho pásku i se zipem. Trochu je stáhnul i se spodním prádlem. Reni uchopil jeho erekci do dlaně a začal se jí věnovat. Nejdříve si s ní hrál, pomalu pohyboval rukou, sem tam se k ní přiblížil, aby ji mohl olíznout. Rozhodně nikam nespěchal...
Trvalo to ještě nějakou tu chvíli, než se konečně rozhod svého milence už netrápit a konečně ho vzal mezi rty. Byakuyovi už po delší dobu unikaly slastné steny, nesnažil se je nějak krotit.
Jakmile začal pociťovat, že už se konečně blíží k jeho pomyslné hranici, najednou pohyby rudovlasé hlavy ustaly. Mechal jej vystoupit ze svých úst a znovu se postavil.
"Teď přestaneš?" zeptal se ho a sledoval jak si pomalu sedá na stůl.
"Budeš si to muset zasoužit." Byakuya se také postavil.
"Tak zasloužit... Kráčíš na velmi tenkém ledě, Renji." upozornil ho a hladověsi přivlastnil jeho rty.
Rudovlasý se do polibku plně zapojil. Byakuya mu sundal již rozepnuté kalhoty a stáhl mu i spodní prádlo. Otočil si ho čelem ke stolu. Renji se provokativně otřel zadečkem o Byakuyovu pulsující erekci. Hlasitě zasténal. Nechal rudovláska, aby navlhčil jeho prsty, kterými následně putoval k jeho vstupu. Vnikl do něj hned dvěmi najednou, které od sebe začal po chvíli roztahovat. Líbal ho na krk a tak z Renjiho loudil jeho slastné steny.Přidal další prst.
"Už.. už si mě konečně.... vem..." zavzdychal.
"Neslyšel jsem... Cože si to říkal?" provokoval ho.
"Vem si mě!" zvýšil hlas.
Byakuya se ušklíbl a vytáhl z něj své prsta, které následně začal nahrazovat svou erekcí. Chytil jej za boky a vnikl do ěj až po kořen. Chvíli zůstal tak, jak byl. Až když proti němu přirazil Renji sám, se začal pohybovat. Renji zvrátil hlavu do zadu, naklonil ji trochu na stranu, aby se mohl vpít do rtů černovlasého. Podařilo se mu v polibku utišit hlasitý stan, který dobrovázel jeho vyvrcholení. Byakuyovi stačilo už jen pár přírazů do těla mladíka, než i on dosáhl vytouženého vrcholu. Vystoupil z něj a posadil se do svého křesla. Renji ještě chvíli ležel natisknutí na desce stolu a vydýchával prožitý orgasmus. Poté se znovu přesunul k Byakuyovi, ten si ho přitíhl k sobě.
"Stačilo to na oplátku?" zeptal se ho a zazubil se na něj.
"To jeko, že kdyby to nebylo "něco za něco" neudělal by si to?" pozvedl obočí.
"To nikdo neřekl." políbil ho na rty a vstal z jeho klína.
Posbíral si své oblečení a černé kalhoty hodil po svém milenci. Oblékl se a zamířil ke dveřím.
"Kampak jdeš?" zeptal se ho.
"Do sprchy." vyšel ze dveří , téměř je zavřel než znovu nahlédl do místnoti, kde si jeho milenec akorát oblékal kalhoty. "Jinak.. děkuji" a zmizel za dveřmi.