Když se Hidan probudil, ležel v postely sám. Posadil se a rozhlédl po pokoji, Aiko ale nikde neviděl.
"Už jsi vzhůru?" Hidan pootočil hlavu za hlasem. Aiko stála opřená o dveře do koupelny jen ve spodním prádle a s ještě stáe rozcuchanými vlasy. Usmál se na ni.
"Dobré ráno.."
"Dobré ráno." oplatila mu a jemně ho políbila.
"Jak si se vyspala?" přitáhl si ji na klín a znovu políbil.
"Překvapivě dobře.."usmála se. Hidan ji chytil za boky a opět se hladově vrhl na její rty.
"Začínáš hned od rána..?" uchechtla se.
"Nevypadáš, že by ti to vadilo." poznamenal.
"Nevadí... ale nech si to až na doma." Vztala z jeho klína a začala sbírat a balit své věci. Hidan ji chvíli sledoval, pak si prohrábl rozpuštěné vlasy, vztal a začal se oblékat. Asi po hodině už procházeli konožskými ilicemi směrem k bráně. Vyšli z vesnice a zamířili ke skrýši vražedné organizace. Když už si mysleli, že jsou dostatečně daleko od vesnice přeměnili se.
"Já to věděl.." ozvalo se za nimi. Zastavili se a zůstali stát, jako opaření. Neměli ani tušení, že je někdo sledoval. Otočili se, aby mohli vidět tvář pronásledovatele. Sasukeho tvář ovládla velice zvláštní grimasa, když se ocitl tváří v tvář rudým hloubkám sharinganu. A nebyl sám i Naruto a Sakura jen tupě hleděli před sebe. Akorát Kakashi nevipadal, že by ho to nějak překvapilo.
"Proč jste byli v Konoze?" promluvil nakonec, jako první Sasuke.
"To už jsem ti přece řekl.." oznámil mu otráveně Hidan.
"Ato vám máme věřit tu báchorku o snatební cestě?!" rozkříkla se na něj Sakura. Aiko si hlasitě povzdechla.
"Věř si čemu chceš.." mávla ledabile rukou do vzduchu. "Ani jeden z nás se vám nemusí vzpovídat.." otočila se k odchodu, Hidan ji chtěl následovat, ale do země, těsně vedle jeho nohy se zabodl kunai, který byl původně určený černovlásce, ty ho ale odrazila bez toho aby se podívala směrem k jeho majiteli.
"Přesně, jak se dalo očekávat... od Uchihy Aiko..." Dlouho se nic nedělo, všichni čekali, jak zareaguje.
"Takže jsem se nespletl opravdu jsi to ty... změnila si se.." konstatoval Kakashi.
"Vy ji znáte, Kakashi sensei?"
"Možná jsme se potkali." odpověděla místo Kakashiho.
"Byla jedním zmých prnvích studentů, poté, co jsem se stal sen seseiem." upřesnil.
"Takže je z Konohy?"
"Toje přece logické, vždyť je to Uchiha!" bouchla ho Sakura po hlavě.
"Vy se asi nenudíte.. Co, sensei?" okomentovala počítání těch dvou Aiko. Znělo to skutečně výsměšně.
"Opravdu jsi se změnila.." pronesl tiše Kakashi, vypadal dost zklamaně.
"Myslel jsem, že když odejdeš, budeš se mít líp. Že budeš šťastná. Nikdy by mě nenapdlo, že se potkáme v takové situaci.." "Takové situaci?" výraz její tváře se za celou dobu, co Kakashi mluvil nezměnil.
"Jako nepřítelé." Aiko se zadívala na Kakashiho.
"To jste řekl vy, že jsme nepřátelé." upozornila ho.
"Co?"
"Konohou jen procházíme.." vložil se do rozhovoru Hidan.
" Osm dní?" podivil se Sasuke.
"Udělali jsme si malou zastávku.. Taková dovolená." Lhal, ale co na tom.
"Vadilo by skutečně hodně, kdybychom teď odešli?Máme ještě jinou práci." S tím se oba otočili k odchodu.
Dříve než se je někdo pokusil zastavit, zmizeli v obláčku bílého kouře.
"Kakashi-sensei?" oslovil ho opatrně Naruto
"Hm?"
"Ta dívka... opravdu byla vaším studentem?" Kakashi jen přikývnul.
"Ale oni měli na sobě stejný plášť, jako ti dva.. Myslíte, že by mohli...?"
"Už to tak vypadá. Nikdy by mě nenapadlo, že se stane něco takového.." Kakashi vypadal dost zklíčeně.
"Sensei? Předtím jste řekl, že jste doufal, že když odejde, bude konečně štastná. Jak jste to myslel?" vyzvídala Sakura.
"Je to skoro deset let.."
DESET LET ZPĚT
"Jak si to představují přijít hned první den pozdě?" jistému modrovlasému mladíkovi již docházela trpělivost.
"Doufám, že talhe to nebude pořád."
"Mohl by sis přestat ztěžovat a prostě na ně chvíli počkat?" zeptal se otráveně hnědovlasý.
"Hoj děcka." Ozval se paloukem hlas bělovlasého muže.
"Já jsem Hatake Kakashi a bude vaším senseiem. Takže bychom mohli... Kde je vás víc?"zadval se na dva přítomné chlapce. "Ještě s námi má být v týmu Aiko, ale tak nějak tu ještě není." oznámil mu modrovlásek.
"Omlouvám se že jdu pozdě." zazněl dívčí hlas.
"To nic, takže, když už jsme všichni mohli bychom se představit. Ty budeš asi Aiko, že?"
"Ano, Uchiha Aiko."
"Jaktože si přišla pozdě?"
"Máma mě zdržela.." řekla zdráhavě.
Až teď si Kakashi všiml drobných krvavých ranek na jejím krku.
"Co se ti stalo?" Aiko si přikryla rukou poraněné místo, akoby ho chtěla schovat ,a uhla pohledem.
"Poškrábala mě kočka."
"Tohle se opakovalo ještě několikrát. Na tréninky chodívala pozdě, někdy dokonce vůbec ne, a téměř pokaždé měla nějakou novou oděrku nebo modřinu.Jako její učitel jsem to nemohl nechat bez povšimnutí, a tak když se to začalo opakovat čím dál čstěji, jsem to nahlásil. Nakonec se ukázalo, že ji matka a nevlastní otec byli. Do teď se neví proč. O Aiko se poté měla starat babička, ale bála se být jim tak blízko, a tak si pro ni po čase přijel její skutečný táta a odvezl si ji do Deštné."
Sakura, Naruto i Sasuke poslouchali a ani nevnímali okolí.
"Znovu jsem ji viděl asi tři roky nato. Tehdy přijela i se svým novým týmem na chuuniské zkoušky. Vzpadal opravdu šťastná, dokonce se i usmívala. Poté, co se tehdy stala chuuninem jsem ji už neviděl." dopověděl Kakashi.