close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šance nebo trest? 4. kapitola

15. listopadu 2013 v 16:56 | Katsumi |  Šance nebo trest(Naruto - yaoi)
Po dlouhé době je to konečně tady.. JUCHŮŮ! přidávám další kapitolu. Och, já jsem tak šťastná, že jsem ji konečně napsala.
Snad se bude líbit.. :DD



Deidara se ráno probudil sám. Byl za to rád, čelit Hidanovi, hned jakmile otevřel oči, by asi nedokázal.
Cítil se neuvěřitelně špinavý, rozhodl se tedy umýt, problém ale nastal hned jak se pohnul. Jeho tělem projela nepředstavitelná bolest. Šokem se zarazil v pohybu a pevně sevřel víčka k sobě a snažil se rozdýchat bolest. Ve chvíli, kdy oči opět otevřel, čekal na něj další šok. Prostěradlo bylo hustě pokryto krví. Deidara se roztřásl po celém těle. Podařilo se mu i přes sinou bolest postavit a dobelhat se do koupelny. Stoupl si pod proud horké vody a pokusil se ze sebe smýt všechnu špínu, která na něm po včerejší noci ulpěla.

To Itachiho ráno by se dalo popsat slovem doknalé... Probudil se sevřený v pevném objetí svého milence, což ho utvrdilo v tom, že se včerejší noc skutečně udála. Zvedl trochu hlavu, aby se mohl střetnout s dalším hlubokým černým pohledem. Tobi se na Itachiho pousmál, a jemně ho políbil.
"Dobré ráno.." zašeptal do jeho rtů. Itachi Tobimu polibek vrátil.
"To je.. Nejkrásnější." usmál se.
Tobi si Itachiho přitáhl ještě blíže k sobě a znovu spokojeně zavřel oči.
Zavrtěl se a vymanil s tak z láskyplného objetí. Tobi nespokojeně zabručel, když přišel o svého milého. Zvedl hlavu a vyhledal pohledem Itachiho nahé tělo.
"Kam jdeš?" zamumlal. Itachi se vrátil zpět k posteli, naklonil se nad Tobiho a jemně ho políbil.
"Do sprchy." odpověděl. Otočil se a zmizel za dveřmi koupelny. Tobi se šibalsky usmál a vztal z postele. Z koupelny se už nějakou chvíli ozýval zvuk tekoucí vody. Potichu otevřel dveře a v tichosti přistoupil k Itachimu. Stoupl se za něj pod proud teplé vody a objal ho kolem pasu. Itachi sebou leknutím škubnul. Neslyšel Tobiho přijít, takže ho ruce obmotané okolo jeho pasu překvapily. Stačil mu ale jen jediný pohled přes rameno, usmál se a ořel se o vypraacovanou hruď. Starší muž začal pomalu dlaněmi přejíždět po jeho bříšku. Přejel jimi až k Uchihově krku a pak zase zpátky dolů. U podbřišku ale jeho ruce zastavily ty Itachiho. Otočil se čelem k Tobimu jehož ruce nyní zpočívaly na jeho zadečku. Hladil jej na hrudi, ramenou, aby mohlu své ruce nakonec obmotat kolem jeho krku a přitáhnout si ho k hladovému a naléhavému polibku.
Natiskl se na nahé tělo svého spolubydlícího. Jejich erekce se o sebe otřeli, zavzdychali do úst toho druhého. Itachi zajel rukou mezi jejich těla sevřel dlouhými štíhlími prsty ztopořené údy. Oba zasténali a Tobi stiskl silněji Itachiho zadek. Itachi se ušklíbl nad reakcí svého partnera. Začal pozvolna pohybovat rukou. Oba je pomalým tempem,, které naasadil přiváděl k šílenství, ale zrachlit nehodlal.
Dvě těla se napnula jako struny ve slstné křeči. Itachi se opřel o stěnu za sebou, zatím vo Tobi zabořil hlavu do jeho hrudi.Oba hlasitě oddechovali. Nechávaali na sebe dopadat kapky stále tečící teplé vody.
"Hned po ránu tak aktivní." Vydechl u úšklebkem proti Itachiho kůži Tobi. Poté se zadíval do jeho tváře a políbil ho.
"Já za to nemůžu." ohradil se Itachi.
"Já se přišel jen osprchovat. To ty jsi po mě vyjel." vyčetl mu, načež se na svého milence zářivě usmál.

Kdyže se Dei vrátil z koupelny, viděl něco, co opravdu vdět nechtěl.
Hidan. Seděl na své posteli a pozoroval ho, stejně jako včera večer. Hidan se na něj usmál, vztal a zamířil směrem k němu. Po Deidrových zádech přeběhlo nepřijemné marvenčení... Strach, který pocítil, když se Hidan postavil, stačil na to, aby se roztřásl po celém těle a začal ustupovat zpět ke dveřím. Hidan se stále přibližoval.
"Stůj! Nepřibližuj se!!" Přitáhl si osušku blíže k tělu a druhou ruku natáhl před sebe, aby Hidanovi zabránil se dostat blíž.
Jashinista se zarazil. Zastavil se na místě a sledoval Deidaru opřeného o dveře a klepajícího se strachy. Vztáhl k němu ruku. Dei ale před ní bázlivě ucukl.Hidan tedy stáhl svou ruku zpět.
"Bojíš se?" zeptal se Jashinista. Deidaru otázka překvapila, ale neodpověděl, a kromně třesu se ani nepohnul.Hidan přistoupil těsnš k blonďákovi. Ten se před ním přikrčil se nepřestával ho se strachem v očích stále sledovat. Bělovlasý opět zvedl ruku k Deiově tváři. Sevřel mezi prsty pramen jeho blond vlasů, přitáhl si ho ke rtům a políbil. Deidara na něj zůstl zmateně zírat.
"Tvé vlasy... jsou tak nádherné." pronesl Hidan zasněně a rukou prohrábl vlasy svého spolubydlícího.
"Vždy se mi líbily." Hidan mluvil až překvpivě tiše.
Dei na něj jen zíral. Vůbec nechápal, o co tad jde, o čem to ten masochistický šílenec mluví. Najednou je pevně sevřel mezi prsty a silně zatáhl. Donutil tak Deidaru následovat jeho ruku. Dopadl zády na tvrdou zem. Jeho ruce hned vystřelily k té, jenž stále držela jeho vlasy. Stisk všek nepovolil. Hidanova druhá ruka uchopila lem osušky a stáhla ji z Deiova těla. Přejel po bledé kůži od krku až ke kolenům. Druhá ruka stále neopouštěla blonďaté vlasy.
Roztáhl Deidarovi nohy, aby si mezi ně mohl kleknout. Ruku začal posunovat z kolene po vnitřní straně stehna až k Deiově odhalené choubě.
"Néé!!" zmítal se.
"Prosím,... Hidane!!" Nechtěl to, znovu ne! Hidana prosby ale nezajímaly,
Neposlouchal je. Zajel prsty až k jeho vstupu. Dei vykřikl, když v něm zmizely hned dva prosty. Hidan jimi pohaboval, otáčel jimi, ohýbal je, dokud se uvnitř štíhého těla nedotkl jednoho určitého místa.
Hrozně rád viděl strach v modrých očích, ještě kránější pohled ale byl, když se v nich mísil strach se vzrušením a slastí. Znovu se dotkl onoho místa v těle jeho "milence". Vytáhl z něj své prsty a za pomoci ruky zapletené v blonďatých pramenech ho otočil na břicho a následně na všechny čtyři. Pustil vlasy a ruce přesunul na jeho boky. Začal se tlačit dovnitř, ne zrovna jemně. Dei vykřikl. Bolelo to! Tolik to bolelo.
Nečekal hned začal přirážet do úzkého zadečku. Pronikal hluboko, rychle a tvrdě, stejn jako včera v noci. Deidara se mu nijak nebránil. Teď už to nemělo cenu. Jen držel a nechával volný průchod svým slzám.
Když Hidan konečně vyvrcholil, opřel se o ruce těsně vedle blonďaté hlavy. Ještě jednou přivoněl k těm nádherným vlasům, než z něj vystoupil a natáhl si kalhoty. Deidara se nadzvedl na rukou a pak opatrně do sedu. Nebránil se bolestnému stenu. Pozarudlých lících mu ještě stále stékaly hořké slzy.
"Dělej, obleč se!" vyplyvnul Hidan a odešel.
Dei se zvedl ze země začal se pomalu oblékat.



Z Hidana jsem udělala opravdu úchyla... :DD
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama