
Tato kapitola je o něco kratší, ale snad to nevadí. Je to v podstatě jen nastínění dalších událostí.
Harryho probudila nesnesitelná bolest.
Objevila se náhle a v každé čísti jeho těla. Vykřik. Bylo to příšerné. Cítil silnou bodavou bolest v obličeji. Měl pocit, jakoby mu někdo rval vlasy. Bylo to nesnesitelné.
Křičel tak, že probudil Durleyovi. Ti, nevědíc, co se v pokoji děje, se neodvážili vstoupit dovnitř. Krčili se v obyváku a čekali až bude po všem.
Trvalo to několik munut než bolest začala ustupovat.
Harry se třásl po celém těle. Netrvalo dlouho a omdlel...
Slunce bylo už hodně vysoko, když se začal probouzet. Byl celý ztuhlý, ale nic ho nebolelo.
Posadil se a zajel si rukou do dlouhých vlasů. Počkat... tu je něco špatně.Jeho vlasy . . . byly dlouhé a ROVNÉ! Ikdyž se právě probudil, spadaly mu volně na ramena a netrčely do všech stran. A to nebyla jediná abnormalita.
Jeho oči. . . Viděl dokonce lépe než s brýlemi. Natáhl před sebe ruce a zaostřil na své prsty, které byly určitě delší naž před tím.
Rychle vyskočil z postele. Postavil se před zrcadlo a nevěřícně se díval na svůj obraz.
Tohle přece nebyl on !
Tenhle kluk nebyl Harry Potter !
Jeho bličej už nebyl kulatý... byl užší a měl mnohem výraznější lícní kosti. Nos zůstal více méně stejný. Rty měl užší a ostřeji řezané a oči... Jeho krásné matčiny oči byly pryč. Nahradily je tmavé, velmi tmavě hnědé. Neposedné vlasy trčící do všech stran se změnily na po ramena dlouhé, rovné a uhlově černé. Byl asi o hlavu vyšší, měl úzká ramena i pas.
Úplně se změnil. Ani centimetr na jeho těle nebyl stejný.
Tohle byla posledí kapka, která mu chyběla k tomu, aby uvěřil tomu dopisu.
Kouzlo, o kterém mu lékouzelnice psala totiž zřejmě vypršelo. A jeho podoby se Severusem Snapem by si nevšiml snad jen slepý.
Ale co teď? S touhle podobou tu rozhodně zůstat nemůže. Strýc s tetou by ho tu určitě nenechali, kdyby se dozvěděli, že není jejich synovec.
"Co teď budu dělat?" zašeptal, zatím co se na sebe díval.
Popravdě...se mu jeho nová podoba docela líbila. Rozhodně nečekal, že jako Snape bude tak...hezký. Asi toho po matce zdědil více než dokázal posoudit.
Co se bude dít dál, Harrymu stále vrtalo hlavou. Pochyboval o tom, že mu bude někdo věřit, že je chlapec, který přežil.
Pomalu si sbalili několik svých věcí do malého batohu. Něvěděl, kam půjde, ale musel odsud. Večer, až si byl jistý, že jeho příbuzní spí, si přahodil batoh přes rameno. Hůlku položil na psací stůl na album od Hagrida.
Sešel schody, otevřel vchodové dveře a odešel. Neohlédl se ani jednou.
Nastoupil do záchraného autobusu a nechal se odvést k Děravému kotli. Vešel do jednoho z pokojů a posadil se na postel.
Druhý den se probudil až k poledni. Večer usnul až velmi pozdě. Myslel na své rodiče . . . skutečné i domnělé. Někdy kolem půlnoci se rozhodl, že by ty pravé chtěl poznat. Chtěl vědět, kdo je jeho matka a jaká je...Jak by se k němu asi choval Snape, kdyby zjistil, kdo ve skutečnosti je. Jaký by byl otec.
Byl tu ale jeden "malý" problém. Ani za mák netušil, kde by je měl hledat.
Přehodil si přes rameno svůj batoh, zaplatil za pokoj a vyšel na Příčnou ulici.
"Kdepak teď asi jsi, Severusi Snape?" rozhlédl se po ulici.
"Proč ho hledáte?" ozval se za ním melodický hlas.
Otočil se a spatřil povědomou tvář. Stál za ním vysoký hnědovlasý muž s šedýma očima.
"Já . . . potřeboval bych s ním nutně mluvit." odpověděl mu nervózně. Trochu se ošil pod jeho skoumavým pohledem.
"Promiňte, ale kdo jste?"
"Severusův blízký přítel, dalo by se říct.." ušklíbl se muž.
"Mnohem zajímavější je, kdo jsi ty." zadíval se chlapci do hnědých očí.
Jak se jmenuješ?"
Axel se na něj nedůvěřivě podíval, nakonec ale odpověděl.
"Axel. Jmenuji se Axel."
V očích staršího muže se něco změnilo, Axel ale nedokázal říct co.
"Proč chceš mluvit se Severusem?" pokračoval ve vyptávání.
"To je . . . osobní." vypadlo z něj po chvíli.
Tvář muže se uvolnila a docela mile se na černovláska usmál, když říkl:
"Mohl bych tě k nemu vzít."
"Vy byste to pro mě udělal?" zeptal se křív, než si to mohl vůbec rozmyslet.
Muž pouze s přetrvávajícím úsměvem přikývl.
"Ale. . . jak mám vědět, že vám můžu věřit? Neznám ani vaše jméno." zeptal se obezřetně.
Muž se uchechtl.
"Mé jméno je Regulus Arkturus Black."
Ax na něj jen němě zíral. Regulus Black? Mladší bratr Siriuse? Ten má být přece mrtvý. No zřejmně není.
"Tak co?" zeptal se ho mladší Black, když chlapec dlouho mlčel.
Ten pouze stroze přikývl. Regulus nabídl chlapci ruku. Axel se ho chytil a přemístili se.
Svět se přestal točit a Axel s Regulusem stáli ve velmi krásné a prostorné hale. Poupravil si batoh na rameni a rozhlédl se okolo.
"Vítej v rodném domě Severuse Snapa." ušklíbl se Black.
Pozn: Ano jem si plně vědoma faktu, že Regulus Black je mrtví. Prosím zapoměňte na to.