close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola 4. To není můj syn!

13. dubna 2014 v 14:00 | Katsumi |  A. N. Snape (HP)





V knihovně nad šálkem čaje probíhal velice přijemný rozhovor. Axel se během něj dozvěděl o své rodině skutečně mnoho. Mimo jiného i to, že Regulus Black je jeho kmotrem.
Ax se jen usmál nad tou ironií.
Čím déle si trojice povídala, tím více se mu to vše líbilo. Konečně měl pocit, že je tam, kam patří.
Zjistil i to, že jeho máma je naprosto úžasná žena. Byl skutečně šťastný, že je právě její syn, ale u jejího manžela, svého otce, si tím tak jistý nebyl. Přímo se děsil okamžiku, kdy se lektvarista dozví, že to on je stracené jeho dítě.
Chlapce z přemýšlení o reakci jeho otce vytrhla až Alesia.
"Pojď se mnou."
Vstala a natáhla k němu bělostnou ruku.
"Chtěla bych ti něco ukázat."
Axel se chytil její ruky a následoval ji. Vedla ho dlouhou chodbou, až se zastavila u nějakých dveří.
"Co tam je?" zeptal se.
"Tvůj pokoj. . ."zašeptala a otevřela.
Chlapec vstoupil do velkého a krásného dětského pokoje.
"Zůstal stejný, od chvíle, kdy. . . Od té noci."
Slyšel za sebou. Hnědé oči hleděly na to tolik povědomé a přesto neznámé místo.
Jeho pokoj. . .tu se to všechno stalo, tu mu změnili život.
Světle zeleně vymalovaná místnost se dvěma okny a tmavým nábytkem, v jehož středu uprostřed huňatého koberce stála kolébka s bílým plyšovým zajícem.
Axel přešel ke kolébce a vzal si hračku do rukou. Měkoučký bílý zajíček se zářivýma zelenýma očima.
"Ten byl tvůj oblíbený. Neusnul si, když si ho neměl u sebe."
Chlapec pohlédl na ženu, jenž stála vedle něj.
Usmála se na něj a pohladila zajíce po uších.
"Dal ti ho Regulus."
Axel opět pohlédl na hračku ve svých rukou. Otočil se ke své mámě a pevně ji objal.
Krásnou chvilku přerušilo zaklepání. Ve dveřích stál Viktor.
"Madam, Pan Severus se vrátil domů." informoval je a odešel.
Aje to tu.
"Pojď, pujdeme ho přivítat."
Oba se vrátili zpět do knihovny, kde vedle Reguluse, kterého zde předtím zanechali, seděl černovlasý kouzelník.
Sev se postavil, aby se mohl přivítat se svou ženou.
Zarazil se, když si všiml chlapce po jejím boku držícího v náručí oblíbenou hračku jeho synka.
"Kdo je to?" zeptal se ledovým hlasem, která Ax tak dobře znal.
Podíval se na svou ženu, očekávajíc odpověď.
"Malý zázrak." odpověděla mu Alesia.
Přešla k černovláskovi a objala ho kolem ramen. Severus pozvedl tázavě obočí a díval se na chlapce pátravým pohledem.
Vůbec se mu nelíbilo, jak se za ním Rekulus pochechtává. Vrhl po něm velice nepěkný pohled. Black, stále se usmívajíc, mu podal obálku, kterou s sebou Axel přinesl. Severus si ji převzal a otevřel.

"Co je to za hloupý vtip?!"
"To není vtip, Severusi." poplácal ho Regulus po rameni.
"Není? . . . Takže ty mi chceš tvrdit, že tento kluk" ukázal na Axela, " je Harry Potter, a aby toho nebylo málo i můj syn? Nevím, co si pil, Regulusi, ale pro tvé vlastní dobro to už nedělej." obořil se na něj.
"Je to pravda, Severusi. Použila jsem krevní kouzlo. On je opravdu náš syn."
Alesia se dívala Severusovi zpříma do černých očí.
"A ty čekáš, že ti něco tak absurdního budu věřit?"
"Tak a dost!" okřikla ho.
"Buď tak laskav a přestaň se chovat jako hlupák! Výsledek kouzla máš na stole, rodokmen od sv. Munga držíš v rukou spolu s vysvětlením celé situace. Ujišťuji tě, že je to vše pravda."
Postavila se po boku chlapce.
"A tento chlapec je náš milovaný syn."
Axelion sklopil pohled k zemi, oči se mu naplnily slzami. Pevně sevřel plyšáčka a přitiskl si ho k hrudi. Ne že by ho lektvaristova reakce nějak překvapila, pravda je, že ji tak trochu očekával, ale i tak ho to bolelo.
"Neměl jsem sem chodit. . ." zašeptal.
"Asi by to bylo lepší." skřížil Sev ruce na prsou.
"Severusi, přestaň!!" okřikla ho.
"A ty, Axeli, neříkej takové hlouposti."
Zvedla Axelovu hlavu, aby se mu mohla podívat do smutné tváře, a pohladila ho po vlasech.
"Ty patříš sem, tady je tvůj domov a to, že si ze námi přišel, byla ta nejlepší věc, kterou si mohl v tuto chvíli udělat."
Posadila zkleslého chlapce do křesla a zamračila se na Severuse.
"Pojď se mnou." přikázala mu nekompromysně.

Když Alesia se Severusem odešli sevřel Regulus povzbudivě chlapcovo rameno.
"Bude to v pořádku." usmál se na něj.
"Alesia mu všechno vysvětlí. Severus to pochopí. Uvidíš, že bude rád, že tě tu má. Musí si to jen všechno uspořádat v hlavě. . . Pro Seva bylo posledních 15 let dost složitých a tvoje zmizení bylo, pro ně oba, hodně bolestivé. Celou dobu se tě snažil najít, ale po několika letech, kdy nenašel nic, co by mu třeba jen naznačilo, kde by si mohl být, začal být zoufalý."
Axelion svého kmotra pozorně poslouchal.
Z dálky k nim doléhal Alesiin hlas, jak křičí na jeho otce, a to mu na náladě moc nepřidalo.
"Nechci, aby se kvůli mně hádali. . ." řekl po chvíli
"Asi bych měl jít."
Axel se postavil. Když chtěl vykročit, zastavila ho ruka pevně svírající jeho zápěstí.
"Teď nemůžeš odejít."
Černovlásek se podíval do očí mladého Blacka.
"Alesia se Severusem tě hledali tak dlouho, kdyby si teď znovu zmizel zničilo by je to."
Axelion se zastyděl a posadil se.
"Všechno bude dobré." dodal ještě jednou povzbudivě Regulus.

Seděli sami v knihovně ještě nějakou dobu, než se vrátili manželé Snapovi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama