
"Ty nejdeš se mnou?" zeptal si ráno Hidan.
"Kam?" podívala se na něj z postele nechápavě.
"Na snídani, ne?"
Aiko se na něj podívala jako na blázna.
"Hidane, viděl si mě někdy s vámi jíst?"
Hidan se na chvíli zamyslel. Ne, neviděl. Musel připustit, že Akatsuki Aiko moc často nevídali. On sám byl členem Akatsuki už docela dlouho, když se o ní dozvěděl.
"Dobře, tak já jdu."
"Dobrou chuť." popřála mu před tím než odešel.
. . . . . . .
Aiko strávila celé dopoledne sama v pokoji. Okolo poledne se rozhodla, že se půjde projít. Vyšla před skrýš a zamířila k lesu. Šla pomalu a dlouho. Milovaala tu pohodu, která tu panovala. Když přišla na břech malého potoka,který lesem protékal, svlékla si Akatsuki plášť, položila ho na trávu a lehla si na něj.
Chvíli se dívala do korun stromů, než zavřela oči a nechala se unášet zvukem vody skákající přes kameny, šuměním listů nad její hlavou a všudepřítomným klidem.
Před tím by si nikdy nedovolila jen tak usnout někde v trávě pod stromem. Ale teď. . .
Aiko se nechala nekontrolovatelně unést atmosférou okolí. Skutečně se uvolnila...
. . .
Zdál se jí sen.
Byla tam ona a Hidan. Spolu. Na podobném místě, kde byla ona právě teď. Seděli spolu v trávě. Aiko byla opřená o jeho svalnatou hruď a Hidan ji objímal kolem pasu. Oba se usmívali. Vypadali tak šťastně. Nevině se mazlili, sem tam se políbili. . .
Najednou kolem nich proběhli dva malí chlapci s bílými vlásky.
Hidan pustil Aiko, postavil se a vydal se k nim. Jakmile si ho chlapci všiml rozeběhli se k němu. Najednou na něj oba skočili. Kluci se smáli, Hidan se smál, aiko se smála. . . Po chvíli snažení se chlapcům podařio Hidana povalit na zem. Začali ho lechtat. Hidan se chvíli neoko bránil, potom oba chlapce chytil a přitáhl si je k sobě. Něco ji pošeptal a podíval se přitom na Aiko. Ta se na ně dívala podezřívavě. Hidan pustil kluky a ti se okamžitě rozeběhli za ní. Skočili na ni a oba ji pevně objali. Hidan je obešel a i on ji obejmul, zezadu jako před tím.
"Máme tě rádi, maminko!" řekli a dali jí pusu na tvář, každý na jednu.
"Ano, máme tě rádi, mamko." přidal se k nim i Hidan a políbil ji na rty, když k němu natočila hlavu.
. . .
Aiko se probudila. Posadila se a nevěřícně se dívala před sebe.
"Co to, k sakru, bylo?" zeptala se sama sebe.
"To bylo tak. . . tak sentimentální."
Najednou byla Aiko přinucena urychleně uskočit. Jejím směrem se totiž řítil kunai a zabodl se do kmene stromu v místech, kde ještě před pár vteřinami byla její hlava. Aiko aktivovala Sharingan.
V křoví několik metrů od ní byly ukryty dvě osoby.
"V přesile, ze zálohy a ke všemu na ženu útočí jen zbabělec . . ." přešla zpět k místu, kde před chvílí ležela.
Zvedla ze země svůj plášť a oblékla si ho, ale nezapnula. Postavy schované v křoví opustily svůj úkryt a stanuly před Aiko. Aiko se na ně podívala a s nicneříkajícím výrazem hodila dvy kunaie do korun nedalekých stromů.
"Mluvila jsem ke všem." řekla při tom.
Ozvalo se cinknutí, jak kunaie do narazily do něčeho kovového. A na zem do trávydopadly místo dvou kunaiů čtyři.