
Léto bylo v plném proudu. Už to bylo nějakou dobu, co do Konohy přijela Uchiha Katsumi. Byla přiřazena k týmu 7 a zamilovala se do Uzumakiho Naruta.
A to byla chyba.... Byla si tím jistá
Stála tu pod korunami stromů, s obrovským smutkem vepsaným ve tváři a se slzami v očích sledovala ho. Stál tam, objímal Sakuru a jemně ji líbal na rty. Hořké slzy si vydobily volnost a nyní se kutálely po bělostných tvářích až zanikly mezi stříbrnými kapkami raní rosy na zelených listech trávi u jejích nohou.
Ten jediný pohled rozbil zamilované srdce na miliony kusů.
Odvrátila tvář.... Tolik to bolelo. .
Kdy to bylo, když takhle držel v náruči ji?
Jak je to dlouho...? Týden....? Den...? Ne byly to hodiny.... Pouhé hodiny!
Nyjednou smutkem zaplněnou mysl zaplavil vztek. Poslední slané krůpěje opustily temné hloubky obsidiánových očí. Drobné ruce se zaťaly v pěst a záda zlomená pláčem se znovu narovnala. Katsumi se otočila a zamířila zpět do Konohy. Co bude dělat, netušila. . .
Ráno si ji k sobě zavolala Hokage s tím, že pro ni zprávu z Deštné.
Jak moc byla šťastná, dyž se dozvědel, že soje jsou u konce a její vesnice útoku úspěšně odolala.
Proto sem taky přišla. Naruto jí ráno řekl, že si půjde zatrénovat.
Zrovna, když na něj chtěla zavolat, zjevila se na louce růžová hlava. Sakura se mu vrhla do náruče a Naruto, místo toho, aby ji odstrčil, ovinul kolem ní své ruce a přitiskl si ji ještě blíž k sobě.
Katsumi procházela rušnmi ulicemi Konohy. Nevěděla, kam jde, jen prostě šla. Chtěla Naruta poprosit, aby odjel do Deštné s ní, ale teď... už nikdy ho nechtěla vidět.!
Zvedla pohled od země a rozhlédla se, kym až přišla. Baly v ulici, kde bydlel Sasuke.
"To snad není možné." pomaslela si.
Ipřes to ale zamířila k jeho bytu. Nevěděla přesně proč.
. . . . . . .
Sasuke seděl na posteli a četl si. Bylo k poledni, když se bytem rozlehlo klepání na vchodové dveře.
"Kdo to může být?" řekl otráveně.
Zaklapl knihu a zamířil ke dveřím. Klepání se ozvalo znovu.
"Už jdu."
Otevřel dveře a zůstal stát, jako přimrznutý. Na prahu stála Katsumi.
"Katsumi?"
"Mohla bych jít dál?"
"Jistě, pojď."
Ustoupil ode dveří. Katumi vešla a rozhlédla se. Sice věděla, kde bydlí, ale nikdy dřív tu nebyla. Právě teď ale nemyslela na to, jak to tu vypadá. Sasuke ji zaavedl do obývacího pokoje a pokynul jí,aby se posadil.
"Dáš si něco?" nabídl jí.
"Ne, děkuji."
Sasuke se tedy posadil vedle ní. Chvíli bylo ticho, než se Sasuke zeptal:
"Proč si přišla?"
"Já... potřebovala bych si s někým promluvit a nevděla jsem, kam jít."
"Na to, že si chceš promluvit si toho zatím moc neřekla." ušklíbl se.
I Katsumi se usmála.
"Proč si nešla za Narutem?" zaptal se jí.
"Myslím, že právě teď by to asi nebyl právě přijemný rozhovor."
Pohlédla krátce do Uchihovi tváře.
Kdybych ho teď viděla, asi bych po něm hodila něco skutečně těžkého."
"Co se stalo, Katsu?"
"To mi neuvěříš."
Seděli v obyváku. Katsumi Sasukemu vyprávěla, co se dnes stalo. Uchha ji pozorně poslouhal a musel uznat, že měla pravdu. Nic z toho, co mu říkala, přece nemohla být pravda. Nevěřil. Tohle by přece Naruto neudělal.... A jí už vůbec ne.
Měl z to, že ji miluje. Ona jeho určitě.
"Naruto se líbal se Sakurou?" vykoktl poté, co mu Katsumi všechno řekla.
"Říkala jsem, že mi to neuvěříš."
"On byl skutečně ta poslední osoba, od které bych to čekal." připustil.
Katsumi se jen smutně usmála.
"Nejhorší na tom je, že já ho pravdu milovala, Sasuke. Ráno mi Tsunade řekla, že je u nás doma už všechno v pořádku. Chtěla jsem se ho zeptat jestli by jel se mnou a místo toho ho najdu, jak se . . . cicmá s tím růžovým neštěstím."
Z Katsumi mluvil vztek a Sasuke to poznal. I on byl na Naruta naštvaný.Naruto získal to, co chtěli mnozí a nevážil si toho. Ba naopak. . . Bezmyšlenkovitě to zahodil...
Takovým působem jí ublížit!
Navíc musí být opravdu blázen, pokud vyměnil Uchihu Katsumi za Haruno Sakuru.
Sasuke váhavě natáhl ruku e Katsumi. Jemně se dotkl jejího ramene. Katsumi na něj pohlédla. Sasuke se zhluboka nadech.
"Pokud to Naruto skutečně udělal, tak je skutečně tuplovaný idiot." řekl.
Katsumi se usmála. Uchiha pomalu přejížděl rukou po jejích zádech. Dívali se na sebe... Sasuke přejel rukou k jejímu krku a poté ještě výš. Pohladil ji po tváři. Katsumi se podvědomě opřela do toho doteku. Pomalu se k ní naklonil.Jeho pohled se přesunul z jejích černých očí na rty a zase zpět.
Ještě více se k ní naklonil. Jemně se otřel svými rty o ty její. . . . Políbil ji.
Opravdu to uděl. Políbil ji. A ona mu odpovídala. Váhavě . . . zdráhavě. . .
"Proboha! Co to dělám?" pomyslela si Katsumi zděšeně.
Zapřela se rukama o Sasukeho hruď a odstrčila ho od sebe.
"Co to děláme, Sasuke?"
"Myslím, že se tomu říká polibek." usmál se na ni a znovu se k ní naklonil.
Katsimi ho ale zastavila.
"Tohle nemůžeme."
"Proč?"
"Já . . . Tohle . . . Já prostě nemůžu!"
"Nelíbilo se ti to?"
"Nejde o to, že by se mi to nelíbilo. Líbáš úžasně."
"Děkuji."
"Ale ani tak. . .. Prostě to nejde"
"Proč by to nešlo?"
"Sasuke, . . . Naruto mi opravdu ublížil. Bylo to teprve před chvílí . . . Jak si myslíš, že by se na mě lidi dívali. Nakonec bych to byla já, která by byla ta špatná. . . Navíc. . . nejsem si tak docela jistá, že bych s tebou mohla být." sklopila pohed.
"Proč?" zeptal se znovu.
"Ty jsi úžesná kluk, Sasuke. A já tě mám opravdu ráda, ale Naruta jsem měla taky ráda, milovala jsem ho, a on mi udělal něco takového."
Sasuke ji jemně chytil za bradu a zvedl její pohled zpět k němu.
"Katsumi, já ti slibuji, že ti nikdy neublížím. Jen šílenec může někomu jako jsi ty udělat něco takového. . . Já nejsem Naruto. V ničem nejsem jako on."
Sasuke se Katsumi díval z příma do očí. Každé z těch slov, které vyslovil myslel smrtelně vážně. A ona to věděla. Viděla to tam . . . v jeho očích. Byly tak čisté, plné citu.
"Nevím, co mám teď dělat." zasmála se Katsumi zoufale.
"Zase se ti povedlo mě úplně . . . zblbnout."
"Promiň. Nechci na tebe tlačit."
Katsumi se na něj usmála. Postavila se.
"Asi už půjdu."
"Kam? Jestli chceš, můžeš tu zůstat."
" Děkuji ti, ale půjdu k sobě. Zbalím si věci a zítra vyrazím zpět domů."
Sasuke ji doprovodil ke dveřím. Ještě než odešla, otočila se k němu.
"Jsi můj přítel, Sasuke. Kdo ví, třeba bychom jednou. . . Ale teď ne."
Zamířila na ulici. Uchiha chvíli stál, ale pak se za ní rozběhl.
"Katsumi!" zavolal na ni.
Dívka se na něj otočila.
"Řekla si, že jednou bychom možná mohli být spolu. Ale pokud odjedeš, ta možnost tu nebude."
"Ale já tu nemůžu zůstat, Sasuke."
"Tak mě ven s sebou."
Katsumi se zarazila. Vzít Sasukeho do Deštné...? Moná... Naruta s sebou rozhodně brát nebude, ale vzít Sasukeho? Ano, stali se z nich přátelé, ale. . .
Ten kluk ji udivoval. Dnes už po několikátése mu podařilo ji zbavit slov.
"Sasuke..."
"Prosím."