
Když se Hidan vrátil okolo jedenácté do pokoje, byl prázdný. Jashinista chvíli přemýšlel, kam asi tak mohla jít. Mě za sebou dost nepřijemnou hádku s Kakuzem a opravdu y ji teď rád viděl. Znovu se rozhlédl po pokiji, aby našel alespoň něco, co by mu byť jen naznačilo, kde je. Naneštěstí pro něj, nebyl moc všímavý. Chvíli mu tedy trvalo, než si všiml nepřítomnosti jejího Akatsuki pláště. Takže šla ven. Rozhodl se jít tedy také.
Vyšel před skrýš a vzhledem k tomu, že neměl sebemenčí tušení o tom, kam by mohla jít, šel nakonec přímo za nosem. Nešel ani pět minut, když uslyšel hlasy, které následovalo cinknutí kovu o kov. Přešel ještě o kousek dál a zůstal stát ve stínu stromu. Na mítině u potoka stála Aiko a na druhém břehu Hatake a to růžovovlasé neštěstí, které potkaali v Konoze - jméno už si nepamatoval.
"Řekněte mi, senseii. Proč mervomocí chcete, abychom proti sobě stáli jako protivníci. . .nebo dokonce nepřátelé?" zeptala se ho Aiko.
"Nechci."
"Tak proč jste tedy tady?"
"Ty víš, proč tu jsme."
Aiko se ušklíbla.
"Proč bych to měla dělat?"
"Jsou to zločinci, Aiko!" obořil se na ni.
"Obávám se, že stále nevidím důvod, proč bych vám měla říct, kde jsou."
"Pokud nám to neřekneš, tak jsi jako oni!" křikl Sasuke. "Akatsuki jsou sločinci a vrazi, pokud je kryješ, jsi jím taky."
Hidan by přísahal, že se Aiko mihl v očích závan vzteku.
"To, že jsem Akatsuki, stejně jako tvůj milovaný bráška, neznamená, že i já jsem vrah." mluvila na malého Uchihu naprosto klidně.
Aiko by nic takového za normálních okolností nikdy neudělala. Itachiho měla ráda, ale ten kluk....
Sasukemu sklaplo překvapivě rychle.
"I přes to, co si myslíte, já jsem s ani jedním z vás bojovat nechtěla... Nechtěla jsem vám ublížit a tobě už vůbec se , mistře." pronesla s klidem.
Z vnitřní kapsy pláště vytáhl svitek.
"Bohužel mi nedáváte na výběr."
Rozvinula svitek, kunaiem se řízla se do prstu a vlastní krev rozetřela po pečeti. Aiko na několik vteřin zmizela v oláčku bílého kouře. Když opadl, odhalil krvavě rudou, rudočernou trojcípou kosu, kterou Aaiko svírala v ruce.
"Hidane!" křikla ke stromu.
Oslovený vystoupil ze stínu.
"Pujč mi znak."
"Cože?"
"Chci, aby s mi pujčil svůj znak... Můj je v pokoji."
Hidan si nakonec znak z krku sundal a hodil ho Aiko. Ta si ho dala na krk a znovu se zadívala na tým 7.
"Chtěli jste bojovat, tak do toho." mluvila klidně.
"Nechci."
"Nevěřím."
"Nechci." zopakoval Kakashi.
Hidan je sledoval s rukama v kapsách, ale se svou kosou na zádech připravený zasáhnout kdyby to bylo potřeba.
"Tak mě o tom přesvěčte." vybídla ho Aiko.
Kakashi schoval kunai, který uchopil ve chvíli, kdy Aiko tasila svou zbraň.
"Jsi má studentka."
"Byla. . ."
Kakashi si povzdechl a přistoupil o krok blíž. Aiko natáhla ruku s kosou před sebe a Hidan sáhl po jílci té své. Hatake zvedl ruce před sebe v obraném gestu.
"Byla jsi pro mě jako moje vlastní dcera." řekl tiše.
"Dcera. . .?" zeptala se opatrně.
"Ano. . . Přirostla si mi k srdci tak rychle. Ta malá copatá holčička. Tolik mě tehdy - naštvalo, když jsem zjistil, co ti Sayuri - tvá matka prováděla." Kakashi sledoval, jak se Aiko v očích zaleskly slzy. I Hidan je viděl.
"Chtěl jsem si tě vzít k sobě sám, ale nšli tvého otce a on si tě odvezl. Nikdy bach to nedovolil, kdybych věděl, kam až tě to dovede."
Hidan kopírovacího ninju jen tupě sledoval. A k jeho dalšímu překvapení nechala Aiko zmizet svoji kosu. Sundala si Jashinův přívěšek z krku a sevřela ho v dlani.
"Já se za to, kým jsem se stala nestydím, senseii. Jsem hrdá na to, že mohu být Akatsuki. . ." Aiko by mluvila dál, kdyby ji Kakashi nepřerušil.
"Zabila si?" zeptal se.
"Ano." odpověděla a sledovala jeho reakci.
Ve očích jejího senseie se objevil náznak smutku.
"Stal se z tebe vrah . . . a to jsem nechtěl."
"Dám vám radu. Nechte mě být. Nehledejte mě, nestarejte se o mě a bude nám všem lépe. Vám i mně."
S tím se otočila a vykročila k Hidanovi. Vložila mu do ruky jeho přívěsek.
"Pojď."
Chytila ho za ruku. Jashinista se naposledy podíval na Kakshiho a ty děti a pak i s Aik zmizel v obláčku bílého kouře.